Nelze ho nemilovat … aneb Proměnamě Tour Tomáše Kluse

„Píšu Ti, protože mě trápí spoustu věcí…“ rozeznělo se několik minut po osmé hodině večerní ve čtvrtek 30. října v prostorách nového koncertního prostoru Forum Karlín v Praze z úst jednoho z nejpopulárnějších zpěváků současné české hudební scény. Momentálně opravdu ztrápeného bacilem chřipky, který na něho skočil během jeho koncertního turné k novému albu „Proměnamě“po českých, moravských, slovenských, ale i anglických (velko)městech.  Na Tomáši Klusovi ale není patrná sebemenší známka nemoci či únavy. Již od prvních vteřin svého pobytu na pódiu se rozdává ze sebe sama opravdu naplno. 

Je to již nějaký ten pátek, kdy jsem byla naposledy na koncertu (když nepočítám loňský adventní koncert Petra Bendeho v Paříži), takže jakmile mě shoda náhod zavedla na stránky Tomášových koncertů a viděla jsem „Praha“, bylo rozhodnuto. Ještě nikdy jsem ho neviděla naživo a to se stal mou „láskou“ již před několika lety. S kolegyní v práci jsme se o něj praly a při prvních akordech Niny dosahovala hlasitost našeho rádia v kanceláři nejvyšších hodnot. Konečně jsem se dočkala…

Podzimní kratičké prázdniny ve Francii utekly jako voda. Jela jsem na skok do Paříže, vyzvednout si bakalářský diplom, podívat se za přáteli, zavzpomínat a pokusit se načerpat pozitivní energii do následujícího období. Stýská se mi… „Tu me manques, ma Paris…“… trop... Návrat do Čech po dvou letech ve Francii je těžký a člověk má pocit, že je ztracený a stále se hledá, kde je vlastně jeho místo. A tak během úmorné více jak 15ti hodinové cesty autobusem (přijeli jsme s více jak hodinovým zpožděním) se měl člověk alespoň pořádně na co těšit… už za pár hodin ho uvidím naživo!

Je tu zima a nevlídno, kde je to pařížské sluníčko?!? Pražský shon a smog mě přivítaly ve velkém. Sedmá hodina večerní se ale přiblížila rychle, a tak se večerní Prahou vydávám směrem ke Karlínu, s předkoncertem v mých uších, kde mi již znějí tóny Tomášových písniček. Těším se! Moc! 

Je mladý, je sympatický, je hezký, je chytrý, je vtipný, je (sebe)ironický,… je prostě okouzlující. Každé dívčí srdce při pohledu na něj zaplesá (určitě, to musí být statisticky dokázáno!) Muzikant, herec, bavič - umělec tělem i duší, jehož melodie zní lahodně v uších, slova vás hladí na duši a díky němu se přenesete naprosto mimorealitu (má nejoblíbenější píseň, která bohužel nezazněla), do světa snění. Tomáš je velmi osobitá osobnost českého hudebního nebe.

Letos představil své již čtvrté album s názvem Proměnamě, a to po bezmála třech letech dychtivého čekání jeho fanoušků. Na první poslech jde slyšet změna. Tomášovy texty vždy říkaly něco více, nejsou to jen pouhá slova do větru, odjakživa v nich je skryta jakási hloubka, ale zde se Tomáš již výrazně posunul z mladého chlapce v již rozumného dospělého muže, který žije pro lásku, pro svou rodinu, pro muziku.

Nikdy předtím jsem Tomáše Kluse neviděla živě koncertovat, takže bohužel nemohu porovnávat, ale představení, jaké jsem shlédla včera mě naprosto pohltilo a dostalo po všech stránkách. Koncert otevřel první písní z prvního alba, Dopis z Cesty do záhu(d)by, a poté již následovaly další hity, ať už starší z ostatních alb (Racek, Hlavní uzávěr splínu) – Neklid, Da.Muklův meč, Přičichnutí alergikovo, … Tomáš umí dokonale ovládnout své publikum, a to často beze slov, jen svými pohyby, výrazem, pohledy . Z důvodu své nemoci panu doktorovi přislíbil, že nebude mluvit, ale již od prvních minut tento slib porušoval o sto šest. Jeho umění improvizace je neuvěřitelné. Dejte mu námět, on přidá pár slov a píseň za doprovodu kytary je na světě. Jaký chcete žánr? Vyberte si! Pro Tomáše není problém naprosto nic. Střihne si rap stejně rychle a dobře jako náběh na cimbálovku. Jediné co stiháte je mít úsměv od ucha k uchu a napínat všechny své smysly, abyste té energie do sebe načerpaly co nejvíce.

V jednu chvíli celý prostor sálu tleská, zpívá, křičí, skáče, že má pomalu člověk pocit, že mu střecha budovy spadne na hlavu, ale v mžiku je vše rázem jinak. Při romantických melodiích, při láskyplných baladách byste slyšeli špendlík na zem spadnout, jak publikum hltá každé slovo, každý tón a nikdo tuto magickou chvíli nechce rušit ani potleskem. „A my vystoupáme výš, nad střechy paneláků a až budem k sobě blíže…“… „Chybíš mi, chybíš mi, čemu se divíš…“ … „Z posledních pocitů, poskládám ještě jednu úžasnou chvíli…“… „Až…“ …

Tomáš nezapomněl ani na zčeření vod politického rybníku, a publikum si s ním zanotovalo i jeho politické satiry – Psáno u zpráv, Malčík, Noe, Procit a skladbu Žabí král věnoval i současnému českému prezidentovi a zároveň se zavzpomínalo i na Karla Kryla.

Skladby z nového alba Proměnamě byly proloženy celým koncertem a těžko říct, zda lidi za srdce více chytlo naprosto pohlcující „Jsem“, které nejde nijak blíže popsat… (Chtěla jsem vybrat nějakou část písně, pár slov, … ale nelze. Každý tón, každé písmeno v jednotlivých slovech se line jako poselství, které má svou neuvěřitelnou hloubku, své tajemno, jde z toho cítit obrovská síla. Vše je spojeno se vším – „jedno je vším, všechno jedním“.) Při každém poslechu je člověk zasažen až do nitra svého srdce, své duše. První písní a Oblomovem má člověk pocit, že se mu Tomáš otevírá, nechává pohlédnout do svého nitra, kdy popisuje životní pocity v těžkých chvílích (kdy musel překonávat životní překážky a vyrovnávat se ztrátou svého otce a sestry). Hezky od podlahy zní Amores Perros, Taneční, Pan Toffel a Vločka, při které Jirka učil publikum part refrénu, abychom mohli nahradit dětský sbor. Na můj vkus až moc sentimentální a silná „Nezapomínej“ byla vykompenzována překrásnou „Narozeninovou“, při které se každá slečna musí cítit, jak kdyby opravdu tento mladík přál přímo jí vše nejlepší k jejímu dalšímu nadcházejícímu roku života. No a pilotní píseň tohoto alba „Napojen“ mluví sama za sebe. Po včerejším neuvěřitelném zážitku si každý musí říct „Jsem Napojen“. Zapojen, připojen, propojen… součástí jednoho VeSmíru. 

Přímo z duše nejedné dívce mluví Nina, kterou bych mohla poslouchat stále znova a znovu, nikdy se neohraje. Úžasným vyvrcholením koncertu pak bylo vystoupení Jana Jelena, který si sám střihnul píseň na podiu. Tomáš s Jirkou a spolu s kapelou se pak v naprosté euforii rozloučily Sibylou, Panenkou a nejnovější „Tamaře – Nejsem sám“. Co říci závěrem, když se vám za zády objeví blonďatý kudrnatý mladíček notující „Do nebe, do nebe, do nebe…“. 

Včerejší koncert byl ohromující zážitek, kdy Tomáš na sobě nedal znát ani nejmenší známku oslabení z důvodu nemoci, rozdával se lidem plnými doušky. Jeho řádění na pódiu doprovázeli perfektní muzikanti a ke konci i dvě malé tanečnice z publika. Nejen jeho texty, které mají neskutečnou hloubku a silná poselství, jeho muzika, melodie, která se vám vsaje pod kůži, jeho osobnost, kdy vás jako člověk naprosto ohromí. Večer strávený v jeho společnosti je kulturním zážitkem se vším všudy. Jak jsem zmiňovala výše, jeho bavičské schopnosti jsou úchvatné a kromě hlasivek od zpěvu, rukou od tleskání, nohou od skákání vás budou bolet i koutky úst, jak se budete celý večer usmívat a užívat si úžasnou atmosféru. Srší z něho láska plnými proudy a on se s vámi o ni rád podělí…